dobrman

Historie plemene

Dobrman byl vyšlechtěn v 70. letech 19. století Němcem Louisem Dobermannem. Ten k jeho vyšlechtění použil rotvajlera, německého pinče, anglického greyhounda, výmarského ohaře a manchesterského teriéra.

Stavba těla

Dobrman má velmi elegantní postavu - jeho krk je štíhlý, přitom ale velmi dobře osvalený, hlava je nesena vysoko. Hruď má dobrou šířku. Dobrmanova srst je lesklá a hladká, tlapky jsou malé, avšak velmi stabilní, umožňující rychlý pohyb.

Uši dobrmanů byly dříve kupírovány, ocasy byly již v mládí zkracovány.

Chování a nároky dobrmana

Dobrman je inteligentní, vytrvalý, spolehlivý a temperamentní pes, překypující energií. Při náležité důslednosti se lehko vycvičí, pro svoji ovladatelnost a ostrost se dobrman řadí mezi služební plemena. Dobrman se v rodině chová velmi láskyplně, je těsně vázán na svého pána a nerad snáší samotu.

Tento energický pes potřebuje hodně volného pohybu.Jeho srst nevyžaduje zvláštní péči, dobře zvládá horké podnebí a lze ho chovat i ve městě. Nevýhodou krátké srsti je však náchylnost k nízkým teplotám, kvůli které není dobrman vhodný k celoročnímu pobytu venku (je to možné pouze v případě, že má pes k dispozici zateplenou boudu). U jedinců z nekontrolovaných vrhů se může objevit agresivita a kousání ze strachu nebo při špatném vedení nesnášenlivost vůči jiným psům. U dobrmanů se často vyskytují problémy se srdcem, srdeční choroby a dysplazie kyčelního kloubu.Dožívá se v průměru 12 let, ale i dobrmani s vyšším věkem nejsou výjimkou