Ragdoll

Je velká, svalnatá, se silnými kostmi a plným hrudníkem. Nejdelší srst jí nárůstá na krku, na hlavě naopak nejkratší. Jejich srst je velmi hustá, hedvábně jemná a nemá sklony k plstnatění. Koťata jsou většinou po narození celá čistě bílá, ale už po několika týdnech se začnou zbarvovat. Zbarvování srsti končí až ve 4 letech, kdy je ukončen i jejich tělesný vývin.

Hlava je klínovitá s pevnou, silnou bradou. Velké a oválné oči by měly být modře zbarvené (čím jsou tmavší, tím lépe^[zdroj?]) a středně velké uši, posazené dále od sebe, jsou mírně zaoblené, nikoli do špičky. Nos je mírně prohnutý. Krk je obvykle krátký a tlustý a spolu s dlouhými chlupy plynule navazuje na hruď. Přední nohy jsou o něco kratší než zadní, zadní část mírně vystupuje nahoru. Velké tlapy mají kulatý tvar, mezi prsty vyrůstají chomáčkychloupků. Tyto kočky mají středně dlouhý a huňatý ocas.

Historie

Ragdoll patří mezi relativně mladá plemena. Zrodilo se v 60. letech 20. století v Kalifornii, kde bylo vyšlechtěno chovatelkou Ann Baker, která pro chov tohoto plemene využila bílou perskou kočku jménem Josephina a kocoura plemene birma.

LEGENDA: Josephina během březosti utrpěla autonehodu bez vážných zranění, ale Ann tvrdila, že se Josephině po autonehodě objevily typické vlastnosti pro ragdolly → po zvednutí do náruče kočička uvolní své svalstvo, tím se podobají hadrovým panenkám - podle toho také dostaly své jméno Ragdoll (z angl. "Rag" hadr, "doll" panenka). Zakladateli tohoto plemene se tedy stala koťata Fugiana, Buckwheat a Daddy Warbucks.

Charakter

Ragdoll jsou velmi přátelské k lidem, rády se mazlí, jsou extrémně přítulné, hravé, společenské a zvědavé. Vycházejí dobře i s ostatními kočkami. Pokud nechcete, aby Váš mazlíček trpěl samotou (špatně ji snáší), pořiďte si kočiček více. Říká se, že se podobají psům (hlídají si své majitele, snadno se naučí chodit na procházky v postrojku a s oblibou nosí své kočičí hračky- dokáže aportovat). Jsou velice důvěřivé, dokonce i k cizím a díky tomu je možné využívat je při felinoterapii.